Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo povstání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo. Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká.
Příběh je zasazený do chladné postapokalyptické budoucnosti roku 2031. Po neúspěšném pokusu o zvrácení globálního oteplování nastala nová doba ledová. Z planety Země se stala sněhová koule a hrstka přeživších lidí se nachází v přeplněném vlaku jménem Snowpiercer, který poháněn speciálním motorem cestuje po celém světě. Za těchto ztížených podmínek je založena nová sociální třídní struktura. Ti nejchudší jsou nuceni žít v zadní části vlaku, a čím více se přibližujeme k té přední, tím lepší nacházíme podmínky pro život. Kdosi až na konci vlaku však s tímto postavením není plně spokojený a proto vypukne vzpoura.
Drsný "macho" otec jedenáctiletého Billyho se rozhodne, aby se synek pochlapil, že ho pošle do kurzů boxu v místním sportovním středisku. Billy se snaží proniknout do tajů tohoto drsného sportu, když se ale vedle v sále roztočí sukénky malých budoucích primabalerin, učarován ladností jejich pohybů, zůstává jako přilepený na místě a hlavou mu víří myšlenky typu "co by tomu řekl jeho otec, co by tomu řekl jeho militantní bratr". Touha je ale silnější než on a tak se domluví s paní Wilkinsonovou (Julie Walters), která má na starosti baletní potěr, aby ho zařadila mezi dívky. Po krátké době Billy objevil nový svět a bylo jasné, že jeho talent je obrovský a tak na nátlak paní Wilkinsonové zaplatí otec Billymu hodiny na prestižní baletní škole. Neprohloupí...
Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže.
Píše se rok 1999. Bývalý policista Lenny Nero tráví poslední dny starého milénia překupnictvím paměťových disků na kterých jsou přímo z mozkové kůry nahrané vzpomínky, zážitky a pocity. Jednoho dne se k němu dostává takový disk, na kterém je nahrán zážitek vraha prostitutky. Lenny zavražděnou osobně znal a proto se rozhodne vraha vypátrat. Dostává se však stále hlouběji a hlouběji do spirály vydírání, vražd a násilí. Podaří se mu přežít a případ vyřešit?
Dětství. Děti opuštěné na počátku školního roku kdesi na vesnickém školním dvoře. (Jean Vigo). My sledujeme jejich trampoty poznamenané rodícím se temperamentem, jenž se střetává s rigidní maloměšťáckou morálkou učitelů a vychovatelů. Příběh skupiny chlapců, kteří postupně stupňují své útoky proti učitelům až do finálního výbuchu, je rovněž autorovou výpovědí o vlastních prožitých traumatech. Génius francouzského filmu Jean Vigo vytvořil svůj nejautobiografičtější film. Ovšem skutečnost nechal zahalenou snovým oparem. Divák by občas mohl mít pocit, že vše je jenom pouhá hra, ale sílu tohoto filmu tvoří krutě realistické obrazy, pospojované zvláštním druhem poezie. Vigův film se stal protestem proti autoritativním výchovným metodám. Polemiky kolem díla vyvrcholily jeho zákazem a do kin byl uvolněn teprve po roce 1945. Našel si mnoho obdivovatelů a další režiséři (např. F. Truffaut) se jím cítili ovlivněni.
Císař Titus Flavius Domicianus. Byl vzorem tyrana na římském trůně. Za jeho vlády došlo ke sporům se senátem a ke krutému pronásledování jeho členů. Uplatňováním zákona o urážce majestátu překonal dokonce i císaře Nerona a čekal ho i podobný osud. V září roku 96 byl svými odpůrci, v čele s vlastní manželkou, zavražděn. Výpravný historický snímek se soustředí na poslední dny vlády císaře Domiciana, tedy okolo roku 96 našeho letopočtu. V té době se v Římě nemohl cítit v bezpečí nikdo, dokonce ani panovníkovi příbuzní. Zhýralost dvora a diktátorské manýry vedly k rozsáhlému spiknutí, které nakonec dovedly Domiciana pod dýku jeho vlastního správce.
As a young reporter, David Dimbleby made three Panorama films on Rhodesia between 1967 and 1968, following its Unilateral Declaration of Independence. This three-part series tells the inside story of white Rhodesia's revolt against the British crown and the long battle to bring full democracy to an independent Zimbabwe.
