Klíčové slovo Tartar

Příběh ikonopisce, který se snaží v době absolutního temna najít sílu k duchovní tvorbě, napsala spolu s režisérem další nastupující hvězda sovětské kinematografie – Andrej Končalovskij (zde ještě pod jménem Andrej Michalkov-Končalovskij). Životní osud umělce v období let 1400 až 1423 na pozadí mocenských rozbrojů, bratrovražedných válek a tatarských nájezdů není historicky věrným zpodobněním ruských dějin. Tarkovského stylizace je však natolik niterně přesvědčivá, že zde středověk vyvstává v obdivuhodně komplexní šíři. Nezapomenutelné panoramatické jízdy kameramana Vadima Jusova, s nímž Tarkovskij spolupracoval od diplomního filmu Válec a housle (1960) až po Solaris (1972), dokážou svou dokumentární povahou připodobnit svět, který je i ve své naprosté stylizovanosti nesmírně přirozený.

Mladý důstojník Giovanni Drogo byl přidělený v rámci své vojenské služby do izolované pevnosti Bastiano, která se nachází na pomezí velehor a rozlehlé pouště, odkud může kdykoliv přijít útok nepřítele. Očekávaný útok nepřátel ze Severního státu a vpád krutých Tatarů ovšem stále nepřichází a vojenskému oddílu v pevnosti nezbývá, než být neustále ve střehu před reálnou hrozbou. Předzvěst možného útoku může znamenat i zbloudilý kůň na hranicích pouště, proto velící plukovníci trvají na striktním dodržování všech předpisů a pravidelném střídání stráží. Někteří důstojníci trpělivě vyhlíží možného nepřítele, jiní hrozícímu nebezpečí přestávají věřit. Všichni ovšem ve své oddanosti Bastianu obětují své mládí a jejich bytí se proměňuje v nekonečnou nicotu.