Klíčové slovo Self Hatred

Edward je živořící herec, kterému k příležitostným rolím pomáhá především jeho vážnou chorobou znetvořený obličej. Na to, že se na něj většina dívá jako na zrůdu, si už dávno zvykl, přesto je rád, že existují lidé, kteří se víc zajímají o jeho povahu než o jeho podobu. Taková je například trochu výstřední sousedka Ingrid, začínající divadelní režisérka, jejíž ambicí je napsat hru o Edwardovi a jeho životě. Ten se radikálně změní, když se Edward rozhodne podstoupit experimentální chirurgický zákrok, který slibuje, že se stane „jiným člověkem“. A to doslova. Operace se vydaří nad očekávání a Edward rázem vypadá jako úplně obyčejný Američan středního věku. Brzy však zjišťuje, že ztráta výjimečnosti, byť okolím vnímané spíš negativně, mu schází víc, než by čekal. Změna, která měla být lepšímu, ho vyšle na životní dráhu, jež končí ve stanici „Všechno je špatně“.

Johnny přijíždí do Londýna navštívit svou bývalou přítelkyni Louise. Tento dobrovolný „bezdomovec“, který odmítá podřizovat se konvencím společnosti a provokuje ji svými názory či přehnanými činy, se potýká na své „odyseji“ Londýnem s dalšími osamělými lidmi – s alkoholičkou, žijící ve světě románů Jane Austenové, s nočním budovou s psychicky labilní prodavačkou... Johnnyho pouť je plná „nahých“ bezbranných lidí, žijících v iluzivních světech svých představ, a naopak – lidí agresivních a bezohledných, který Johnnyho za jeho drsné pravdy odměňují drsným násilím. Johnny nelítostně vtrhává do světů druhých, probouzí jejich obyvatele ze „snu“ svými provokacemi a jak jen může, vyvrací iluzi možnosti lepšího, zdánlivě uspořádaného života.

Čtyňačtyřicetiletý Adaš Miauczyríski je typický frustrovaný intelektuál postsocialistické epochy. Jako mizerně placený středoškolský profesor polonista má spoustu důvodů, proč nenávidět školu a studenty. Bydlí v typickém bytě na sídlišti, které mu skýtá plno podnětů k rozčilení. Od rána se až rituálně věnuje hygienickým úkonům, které ho stejně otravují jako uklidňují. Nerad vstává. Bojí se každého nového dne, předem se děsí kontaktů s nenáviděným vnějším světem, ale i s rozvedenou manželkou a dospívajícím synem. U jídla si pouští televizi a znechuceně reaguje na šarvátky poslanců v Sejmu, které ho jako polského vlastence urážejí. Sféra vysokých ideálů ho povznáší, přízemní každodennost ubíjí. Permanentní nespokojenost si vybíjí impertinentním, až neurvalým chováním. Navykl si na samomluvu a monology, v nichž bohatě používá slovo „kurva", což výmluvně dokresluje nejen portrét, ale i hloubku mentálního propadu degradovaného intelektuála naší doby.