Klíčové slovo Romanticism

Nekonvenční slečna Jean Brodieová, která je podle svého názoru v "nejlepších letech", si získala své studentky i značnou část pedagogického sboru, v němž má dva milence: naivního, ale milého učitele hudební výchovy Lowthera a cynického výtvarníka Lloyda. Na začátku filmu je Jean představena jako dokonalá pedagožka oddaná svým studentkám, ale postupně se odhalují její stinné stránky. Kromě toho, že vliv na své žačky trochu využívá, je tu ještě věc poněkud závažnějšího charakteru. Píše se totiž rok 1932 a Jean obdivuje fašisty Mussoliniho a Franca. Jak v jednom momentě filmu poznamená Lowther, Jean nerozumí politice, jen si idealizuje obraz vůdce. To by vcelku nevadilo, kdyby své žačky nevedla ke stejnému způsobu myšlení. Její přesvědčení o vlastní neotřesitelné pravdě však bude podrobeno tvrdým zkouškám. Při konfrontaci s milenci i žačkami se bude muset podívat na svůj život z jiného úhlu a nahlédnout, jakým směrem se vlastně ubírá. Vynikající snímek ze školního prostředí.

Koncert České filharmonie a jejího dirigenta Václava Talicha. Václav Talich byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. V letech 1919 až 1950 se také nejvýrazněji podílel na vytváření jejího repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr. Jako dirigent působil také v zahraničí. Byl učitelem řady hudebních osobností (např. Charles Mackerras, Milan Munclinger, Karel Ančerl), spolupracoval s umělci, jako byli Vladimir Horowitz, Svjatoslav Richter či Mstislav Rostropovič.

Johannes Brahms komponoval Německé rekviem v polovině šedesátých let 19. století, krátce po úmrtí své matky. Hluboce dojemné dílo pro sopránové a barytonové sólo, sbor a orchestr je skladatelovou nejrozsáhlejší jednotlivou kompozicí. Žádné jiné dílo nezískalo Brahmsovi větší mezinárodní uznání. Po jeho prvním kompletním provedení v Lipsku v roce 1869 byl tvůrce vnímán jako jeden z vůdčích skladatelů své doby. Nebylo to první rekviem v němčině, ale první, ve kterém skladatel sestavil svůj text z Bible v německém překladu Martina Luthera. Je to soustředěný osobní výběr, který promlouvá k lidem a snaží se jim nabídnou naději a útěchu. Jemně fantaskním způsobem dirigent Christian Thielemann předvádí svůj niterný vztah k Brahmsově neobvyklému a téměř nepostižitelnému pohledu na svět.

Příběh zrodu nejslavnější skladby Bedřicha Smetany od jeho prvních dojmů z pobytu na Šumavě přes obrazy české krajiny, kterou Vltava protéká, vypráví šéfdirigent slavného německého orchestru Jakub Hrůša v dokumentu Axela Fuhrmanna... Český skladatel Bedřich Smetana pochytil „zvuk pramenů řeky“ již v roce 1867 při svém pobytu na Šumavě. Teprve po sedmi letech, za úplné hluchoty, však složil "Vltavu". Pro jednotlivé části své po celém světě slavné symfonické básně použil různé motivy, např. také zvuku dnes již zaniklých peřejí svatého Jana u Štěchovic. O jedné z hlavních melodií se traduje, že je převzata z české lidové písně Kočka leze dírou, jež byla Smetanou transponována do mollové tóniny...

Oblíbená inscenace z roku 2021 přímo z historické budovy Národního divadla. Hvězdně obsazený titul režíruje zkušená režisérka Magdalena Švecová, se sólisty, Orchestrem a Sborem ND ho nastudoval dirigent Jaroslav Kyzlink. Lazebníka sevillského zkomponoval tehdy třiadvacetiletý Gioachino Rossini během pouhých tří týdnů – vzniklo tak vtipné a dynamické dílo zcela vystihující žánr italské opery buffa. Rossinimu byla předlohou divadelní hra Lazebník sevillský aneb Marná opatrnost francouzského dramatika Pierra-Augustina Caron de Beaumarchaise z roku 1772. Ve dvou jednáních opera pojednává o mladé lásce dívky Rosiny (Arnheiður Eiríksdóttir) a hraběte Almavivy (Petr Nekoranec). Na dívku si také ovšem myslí její opatrovník Don Bartolo (Jiří Sulženko). Almaviva se ale nedá a požádá o pomoc místního lazebníka Figara (Adam Plachetka), který vymyslí smělý plán, jak dovést pár k vysněnému sňatku.

The life of Antonia Ferreira (popularly known as "Ferreirinha") from her widowhood to her death, including her role in the production and marketing of the Port wine.At the same time it's told the love story between Camilo Castelo Branco and Ana Plácido.