Mizející místa domova

Sejde z očí, sejde z mysli… Ale občas i to, co máme na očích, schází nám z mysli právě tak, a to, co ještě jakoby zázrakem nezmizelo, přesto nevidíme. Týká se to i míst spjatých s našimi dějinami, míst plných síly, jejichž duchovní náboj po staletí přitahoval pozornost předchozích generací. Mizení tváře domova, to nejsou propadlé silnice a sesuvy půdy po povodni nebo pouze živelná zástavba krajiny konzumem, to je také vytrácení se vztahu k místům, která byla pro naše předky svatá. Svatá nejen ve smyslu výlučně sakrálním, ale zahrnujícím v sobě respekt, respekt k paměti...